Svět umění a inspirace

Milica Bjelanović se narodila v Zrenjaninu, kde dodnes žije a tvoří. V roce 1988 absolvovala Vysokou školu umění v Novém Sadu a následně studovala postgraduálně ve třídě prof. Živka Đaka. Od roku 1989 je členkou SULUV.

Milica vystavovala na více než sto skupinových výstavách doma i v zahraničí (v Japonsku, Španělsku, Polsku, Švédsku, Spojených arabských emirátech, Francii, Maďarsku) a zúčastnila se více než 30 uměleckých kolonií. Její díla se nacházejí ve sbírkách po celém světě.

Proč jste si vybrala grafiku? Čím vás oslovila?

Grafika je velmi tajemná a vždy připraví nějaké překvapení, ale jsou možné i experimenty. Protože pracuji s černou, bílou a těmi malými odstíny šedé, je to pro mě nejjednodušší způsob, jak vyjádřit pocity, emoce a nálady.

Mohla byste vybrat jednu grafickou techniku jako oblíbenou, nebo alespoň tu, kterou se nejčastěji zabýváte z nějakého důvodu?

Ano, je to akvatinta. Dělám ji nejčastěji a mám ji nejraději, protože nabízí nejvíce možností.

Vaše grafiky navštívily opravdu mnoho zemí a značný počet vašich děl se nachází ve sbírkách po celém světě. Je to právě výhoda grafické techniky v porovnání s malbou na plátně, například?

Ano, samozřejmě. Grafiku zabalíte do tubusu a pošlete do světa.

Na většině vašich prací, alespoň těch, které jsme měli možnost vidět, jsou černé, bílé a odstíny šedé, ale objeví se i momenty, kdy potřebujete barvu, abyste úplně vyjádřila svou myšlenku. Kdy to nastává?

Když mám potřebu vyvolat nějakou senzaci, umělecký incident, potřebuji barvu. Nejčastěji jsou to základní barvy, když je použiji, tak je to červená, modrá, žlutá, tedy čistá barva. Nemíchám je a nehledám konkrétní odstín, ale slouží mi jako senzace.