Svět umění a inspirace

I 500 let po své smrti dokáží renesanční mistři stále překvapovat. Jejich díla se často skrývala přímo před očima návštěvníků, než je moderní restaurátorské metody znovu vynesly na světlo. Nejnovějším případem jsou 2 obrazy vytvořené olejem, které ve Vatikánských muzeích objevili před několika dny. Obrazy byly celou dobu na svém místě, jen jsme o nich dosud nevěděli. A nebyly to jen tak ledajaké obrazy – německý historik umění Arnold Nesselrath říká, že se jedná o díla nepochybně vyšší kvality, než jaká se nacházejí ve stejné místnosti.

Ve Vatikánských muzeích byly v březnu 2015 zahájeny restaurátorské práce, které měly být dokončeny později téhož roku. Mimo jiné probíhají práce i v Konstantinově sále, kde byla nalezena dvě nová díla. Konstantinův sál získal svůj název podle tématu, které zdobí jeho stěny. Samotné stěny velký mistr nestihl dokončit, protože mu v tom zabránila předčasná smrt. Jeho žáci je domalovali podle jeho skic a zobrazili na nich scény ze života císaře Konstantina Velikého. Přesto dvě nalezená díla naznačují, že se Rafaelovi přece jen podařilo něco dokončit.

Restaurátor Fabio Piacentini potvrdil, že je nyní zcela jisté, že dvě alegorické postavy na stěně jsou dílem samotného Rafaela. Jedna postava představuje Přátelství a druhá Spravedlnost. Piacentini říká, že obrazy byly vytvořeny technikou olejomalby na stěně, velmi neobvyklou a specifickou technikou. Restaurátoři zahájili čištění a všimli si přesnosti tahů, která je pro mistra typická. Zejména na šatech jedné z alegorických postav jsou vidět nádherné tahy štětcem a tónování od zelené k modré. Rafael měl mimochodem speciální techniku „za tepla“ – nanášel hustou vrstvu přírodní pryskyřice, dokud byla teplá, a ta se po zaschnutí chovala jako plátno.

Rafael byl umělec, který rád experimentoval a zkoušel nové techniky. Podle Arnolda Nesselratha je známo, že chtěl celý Konstantinův sál vytvořit výše uvedenou technikou, ale bohužel žil jen tak dlouho, aby vytvořil tyto dva obrazy. Zbytek byl proveden tradičním způsobem.

Raffaello Sanzio da Urbino, známý jen jako Rafael, tvoří spolu s Michelangelem a Leonardem velkou trojici renesančních mistrů. Byl neuvěřitelně produktivní a navzdory smrti v 37 letech po sobě zanechal velké množství děl. Většinu jeho děl lze nalézt právě ve Vatikánském paláci a jeho tamní práce představují ústřední a nejdůležitější část jeho odkazu.

Konstantinův sál je jednou z místností, pro jejichž výzdobu si papež Julius II. najal tehdy mladého Rafaela. Tyto sály měly sloužit jako papežské přijímací místnosti a mimořádná díla na jejich stěnách mají hodnotu srovnatelnou s Michelangelovými díly v Sixtinské kapli, která se nachází nedaleko. Předpokládá se, že papež chtěl, aby díla mladého umělce zastínila ta, která si objednal předchozí papež, Alexandr VI. Zajímavé je, že jak papež, tak mistr zemřeli v době, kdy došlo na malování Konstantinova sálu. Na jeho stěnách je zobrazen triumf křesťanství nad pohanstvím, ale samotný sál je méně populární než ostatní z prostého důvodu, že se ví, že jej vytvořili žáci, a ne mistr. S tímto novým objevem se to může změnit.